9.11.11 - den před nástupem do nemocnice
Manžel měl narozeniny, a tak jsme si zašli na pořádnou večeři, takže jsem si ještě naposledy užila. Později v nemocnici jsem si ještě vzpomněla, že mám v kabelce čokoládu, kterou jsem chtěla na rozloučenou sežrat a zapomněla na to, a bylo mi to pak velice líto.
10.11.11. – den nástupu do nemocnice
Ráno mě manžel zavezl do Břeclavi. Nástupem do nemocnice se míní vlastně taková exkurze, neboť nejdříve jsem šla na chirurgickou ambulanci, odtud mě poslali do přijímací kanceláře a až pak teprve na oddělení. Kolem 9. hodiny jsem se ubytovala. Měla jsem nadstandardní pokoj č. 8, což mj. znamenalo na pokoji takové užitečné věci jako ledničku nebo varnou konvici. Po ubytování mi nabrali krev a já se vydala za Rosevou, která měla 8.11. operaci tubu se žlučníkem. Vypadala chudák dosti zmučeně, necítila se moc dobře, ale i tak jsme si pěkně pokecaly. Okamžitě jsem si ji oblíbila, je to moc prima holka
. Dále nás navštívila alecram36, která nás povzbudila . K obědu jsem vyfasovala ukázku jídelníčku příštích dnů, tedy čistý vývar a vzpomínala u něj nostalgicky na včerejší biftek. Odpoledne Rosevě oddělali kabelky a vypadala už o hodně líp. Měla nařízeno korzovat po chodbě, a tak jsme vždy přešly chodbu tam a zpět a pak čtvrt hodiny povídaly na lavičce. K večeři jsem dostala zředěný jogurt. Ten den mi strašně rychle utekl, hlavně díky časté společnosti Rosevy. Večer jsem dostala roháčka na spaní. Mona mě varovala, že se mi budou plést písmenka. Psaly jsme si spolu přes ICQ a najednou se mi začala vlnit klávesnice a displej vykazoval známky 3D. Asi jsem psala pěkné blbosti a Mona ze mě musela mít srandu. Raději jsem se rozloučila a šla se dívat na Ano, šéfe. Ovšem roháček byl asi pěkně silný, protože jsem usnula hned při úvodní znělce . Vzbudila jsem se v 11, vypnula TV a spala až do rána. 11.11.11. – den operace
Ráno jsem byla pěkně vyspinkaná, necítila jsem strach a vůbec mi bylo fajn, asi to byl multifunkční roháček. Sestra mi přišla namontovat kanylu a po zkušenostech Rosevy, která ji měla v loketní jamce a bylo to dost nepohodlné, jsem si ji vyžádala do zápěstí. Sestře se to moc nelíbilo, ale v lokti stejně nemohla nic objevit, a tak po delším hledání našla něco na zápěstí a vrazila to tam. Dostala jsem nějakou uvítací kapačku na astma a spoustu další ch léků a injekcí, které už si ani nepamatuju. Sbalila jsem si nejnutnější věci na jip, navlékla slušivé stahovací punčošky a vysvlékla si košilku. Na mé postýlce, pěkně zahrabanou v peřince, mě převezli až někam před sál. Tady jsem si přelezla na lehátko, ale pod peřinkou a rovnou pod prostěradlo, takže žádný striptýz co slibovala Mona se nekonal. Ale asi uznali, že jsem dobrá roštěnka a zabalili mě ještě do alobalu. Pak mě zavezli na sál, kde se mnou všichni šprýmovali a bylo to celkem fajn. Ptala jsem se, kde se vzbudím a řekli mi, že všichni se budí ještě na sále, ale nikdo si to nepamatuje
No a pak mi dali nějaké dva prášky a píchli mě a řekli, že se mi začne motat hlava a pak usnu a já jen řekla: „Nojo, už se mi motá hlava!“ a pěkně jsem usnula. Šla jsem na řadu jako první, v 7:30.chrrrrrrr
Probudila jsem se na dospáváku, nic mě nebolelo, blbě mi nebylo (v Břeclavi prý to umí dobře namíchat a neblije nikdo), bylo to jako normální probuzení po ránu, jen jsem všechno viděla jakoby v mlze. Pak sestra řekla, že mi utře tu mastičku z očí a mlha zmizela
. Pak mě převezli na JIP na Moninu oblíbenou postel. Překvapilo mě, že tam nemají zvonek na sestru a musí se na ni volat, a později jsem zjistila, že volání obvykle ani sestra neslyší . Začala mě ukrutně bolet záda a poloha na zádech mi byla strašně nepohodlná. Navíc mi byla postel malá a nohy mi čouhaly . Přišel se na mě podívat doktor a když jsem mu řekla, že se cítím nepohodlně, tak se smál, že do špitálu se za pohodlím nechodí . Pak mi sestra řekla, že můžu klidně ležet na boku, což byla pro mě strašná úleva a v tu chvíli jsem byla vděčná i za tu kanylu v zápěstí, která mi dovolila pokrčit ruku. Pak jsem cítila velkou únavu, ale bylo mi dobře a pěkně jsem si pospávala, každou půlhodinu mě vzbudilo nafukováni manžety a měření tlaku a já se jen divila, že už je zas půl hodiny pryč, připadalo mi to jako 10 minut. Kolem třetí se mi chtělo na záchod, tak jsem se nechala odpojit a byla jsem sama překvapená, jak jsem si došla v pohodě tam a zpátky a nic nebolelo, hlava se nemotala. Po návratu už mi sestra nedala hadičku do nosu, což byla celkem úleva. Pak jsem konečně napsala nějaké sms a dívala se na televizi, pak jsem se byla umýt, učesat, zuby vyčistit, což bylo velmi příjemné, hned mi bylo ještě líp a zas jsem poslouchala TV a pospávala u toho, vlastně až do půlnoci. V noci jsem se moc nevyspala, to měření tlaku mě pořád budilo, a už mě začaly i pobolívat vnitřnosti, sestra mi na to něco píchla, ale bylo to pořád stejné, ovšem bylo to snesitelné, žádná hrůza. Za celý den jsem nepocítila nevolnost. Nic jsem nepila, ale to mi vůbec nevadilo. 12.11.11 – den po operaci
Ráno jsem si ještě nechala píchnout něco od bolesti, i když to nebylo nijak nesnesitelné. Zase jsem se zvládla pěkně sama umýt a měla z toho radost. Při vizitě jsem dostala požehnání vrátit se na normální pokoj. Tam mě poslali pěkně po svých
žádné vožení Byla jsem celý den na kapačkách a byl trochu opruz pořád volat sestru, ať mě odpojí, že chci jít na záchod. Už jsem dostala čaj a pak i vývar. Ten den jsem se necítila moc dobře, ale nebylo to bolestí, pobolívalo to jen mírně, spíš to byla taková rozlámanost, neschopnost najít si příjemnou polohu k ležení, v punčochách mi bylo hrozné vedro a tak. Překvapilo mě taky neustálé škrundání v břiše a pocity jako bych cítila pohyby dvojčat těsně před porodem;-) Den mi zase moc zpříjemňovala Roseva, chodila mě navštěvovat a povídaly jsme o všem možném a trošku se prošly i po chodbě. Odpoledne přijel na návštěvu manžel se synem a oběma se z pohledu na kapačku a kabelky (které však byly skoro prázdné) udělalo špatně a byli celé zelení. Večer jsem si nechala píchnout od bolesti a pak se mi chtělo strašně spát, takže jsem ani nedokoukala Mamma Mia . Nejdřív jsem měla strach, že nebudu v noci spát a chystala jsem se koukat na TV, ale nakonec jsem spala jako dudek, jen jsem se párkrát v noci vzbudila, převalila na druhý bok a hned zase usnula. 13.11.11 – druhý den po operaci
Ráno mi bylo skvěle, byla jsem vyspalá a nic mě nebolelo, jen škrundání nepřestávalo. Dostala jsem jen malou ranní kapačku a pak mi vytáhli i dreny, takže jsem byla zcela volná. Navíc už mi dovolili sundat punčošky. Takže jsem se cítila dobře, s Rosevou jsme chodily po chodbě a taky koukaly na fotky na rajčeti, protože to byla taková akutní motivace, že to všechno z minulých dnů stálo za to
Odpoledne přijel zas manžel na návštěvu (syn už by to podruhé psychicky nezvládl ) a tak mi to zas pěkně rychle uteklo. Večer mi doktor řekl, že jestli chci, pustí mě druhý den domů. Jasně že jsem chtěla! Pak jsme se s Rosevou, která šla taky domů, radovaly a ještě zas koukaly na rajče na inspiraci . Večer jsem si ještě nechala vytáhnout kanylu a těšila se domů. Hodně jsem celý den myslela na Betku, která měla potíže, strašně jsem jí přála, aby to rychle pominulo.14.11.11. – třetí den po operaci
Ráno nás docela brzo vypakovali z pokojů, ale to nevadilo, my jsme s Rosevou měly co vykládat
a pak ještě nastoupila sasa, takže jsme si pokecaly, daly jí dobré rady a ještě naposledy skoukly fotky na rajčeti. Pak přijeli manželé, rozloučily jsme se se sestřičkami i doktorem, se sasou a odfrčely domů. V nemocnici jsem nechala 4,5 kilo.Celé to bylo mnohem méně náročné, než jsem čekala.
Děkuji všem za podporu, zprávy na fóru, FB, ICQ, skype, maily a sms, moc mi to pomohlo a pokud jsem někomu neodpověděla, tak se omlouvám!
A ten popis jsem psala, protože já sama jsem před operací popisy od ostatních holek doslova hltala 
