Vážení, vzhledem k tomu, že když se rozepíšu, nebere to konce, budu se snažit velice střízlivě shrnout svůj vcelku krátký pobyt v nemocnici Sv.Zdislavy v Mostišti, kde jsem 26.1.2012 podstoupila sleeve gastrectomy (tubu).
Na úvodu musím předeslat, že ač se tady moc o této nemocnici nemluví, já se rozhodla podstoupit operaci v ní nejen proto, že nemusím přes celou republiku, ale mám ji relativně v dosahu, ale hlavně...poctivě jsem si nastudovala recenze, velikým faktorem při rozhodování byl fakt, že operace bude dělána roboticky (da Vinci), tato nemocnice drží už pár let prvenství v počtu úspěšných operací robotem (nejen bariatrických) s vysokou spolehlivostí. Pokud vás (nejen)toto téma zajímá, najeďte si na stránky nszmostiště. Jedná se o soukromou nemocnici, která je zisková a postupně modernizuje a zlepšuje např. pokoje atd.
Hned v závěsu byly ohlasy na profesionalitu, lidský přístup a péči o pacienta. Ten, kdo v Mostišti byl, to jistě potvrdí.
Ochota, úsměv a příjemné chování je tam na prvním místě. Za toto všechno ještě jednou díky!
Takže...vzhledem k tomu, že Bea ode mne dostávala průběžně hlášení, ani nevím, co vše psát, abych se neopakovala.
Přijetí bylo milé, žádné průtahy...jediné, co se shodou okolností přihodilo, byl fakt, že oddělení bylo z 80% zaplněno mužskou populací a pokojů ženských bylo velmi málo. Proto jsem se po přijmu ocitla na jednom ze dvou největších (dosud nezrenovovaných) pokojů...na jednom byli muží, na druhém ženy na pozorování.Pokoje byly bez WC a koupelny. Příslib, že po opce budu převezena na standartní pokoj s WC, sprchou a plazmou mě uklidnil, ale ne z důvodu pohodlí, ale dosahu WC
Proto musím také vysvětlit, proč jsem psala, že jsou tam společné sprchy. Ty dva velké pokoje měly každé svoje WC na chodbě, ale jen jednu koupelnu-taky na chodbě. Ptala jsem se, jak to tam funguje...pokud jsou oba pokoje naplněny "jedním pohlavím", je koupelna "jednopohlavní", pokud se stane situace, jako nyní, je "dvoupohlavní" s tím, že tam byly 2 oddělené sprchy zatahovacími dveřmi, takže žádný otevřený prostor. Chtěla jsem být vtipná, tak jsem se ptala, jaký je pořadník do sprchy?...bylo mi s úsměvem odpovězeno , že se chodí po hlase...když se slyší, že je obsazeno, čeká se
No, mně se ani jednou nestalo, že bych se ve sprše s někým potkala...i když jsem se tam sprchovala pouze 2x, pak jsem byla v pokoji s vlastním soc. zařízením.
A teď už k opce:
25.1. - den předtím....MUDr. si všiml, že moje záda nejsou úplně v cajku...a nechal mi zobnout Dolginu, ale od půlnoci už nic! paták zapůsobil, záda se uvolnily a já byla vláčná a spavá...ani mi nevadilo, že na pokoji je hluchá babička, která nonstop mluvila. Když jsem se představovala ostatním pacientkám na pokoji...a říkala jsem..."chrápu, těšíte se?", ty se jen smály, že díky tomu, že babička stále mumlá, se tam stejně spát nedá. Náhodou...já spinkala po Dolgině jak mimino!
Ještě večer jsem se dozvěděla, že jdu na řadu jako druhá, první byla tuba, a třetí ledvina.
26.1. - Ráno začal mumraj, než jsem se nadála, ležela jsem na op. pidi stole...a ptala se, jestli mají statistiku ...prý jakou?..."no úmrtí díky pádu z toho pidi stolu!"...sestry se smály a vyhrožovaly mi, že mě anesteziolog neuspí, aby si i doktoři užili trochu srandy.Uspaná jsem byla v cuku letu...bohužel nemám přesně čas, který jsem strávila na sále.
Dospávačka na JIP pro mě, stejně jako pro lauri, byla tím nejhorším zážitkem. Díky sondě, která musí být nosem zavedena do žaludku, kvůli tomu, aby monitorovala, co se tam ty první hodiny po opce děje. Sonda mě tlačila, nadavovala, nutila na zvracení a blbě se přes ní zvracelo...spíš slinilo. I teplota mi vylítla, nebylo mi vůbec dobře. Snažila jsem se to prodýchávat, nicméně...nebýt sondy, celá opka byla naprostá pohoda.
27.1. - Sondu mi vytáhli ráno, před převozem zpět na norm. pokoj. Byla to strašná úleva.Pak už mi bylo hej.
z JIP jsem jela na pokoj, kde jsem pobývala s další tubou (ano, správně, s naším nováčkem taňulí) a s tou "ledvinou".
Personál nás obskakoval až neuvěřitelně, MUDr. se na nás (nejen na nás, na celé odd.) chodili dívat tak 3x denně. Začala jsem docela brzo sedat, pomalu chodit...a taky díky tomu se všecko začalo velice brzo rovnat.
29.1.-V neděli mi byl odstraněn drén z břicha a v pondělí 30.1....odjezd domů.
Jsem druhý den z nemocnice doma, ještě chvílema trochu zesláblá, ale mám už i chvilky, kdy volám, co v práci, jak to tam zvládají...a nejradši bych už šla zpět za nima
...ale vím, že nesmím nic uspěchat. Ona to zas tak banální operace není a všechno má svůj čas. A taky...být za maroda a nechat se doma opečovávat...no, to se taky nestává tak často, takže nebojte, ještě chvíli vydržím ve stavu "nemocných" a budu se poctivě dávat do úplné pohody.
_________________
Motto: kdo nechce, hledá důvody... kdo chce, hledá způsoby...termín
tubu: 26.1.2012, MUDr. Šimoník-Mostiště při 125,6kg
18.9.2013,
abdominoplastika + paže, MUDr. Jelínková-FN Bohunice Brno
4.12.2013,
převisy stehen-ex, MUDr. Jelínková-FN Bohunice Brno
Přihlásit se
Registrovat
BandingKlub.cz
FAQ
Hledat
pre mna to vela znamena a je to pre mna povzbudenim,ze sa nemam coho obavat 
