Den 1., 26.3.,pondělí: Ráno doma poslední snídaně, rohlíček a káva. Pak cesta busem do Turnova, kde mě na nádraží vyzvedl náš andílek bossinka a dopravila do turnovské nemocnice. V čekárně chirurgické ambulance bylo toho dne poměrně rušno. Přesto se mi podařilo v celkem krátké době vrazit sestřičce papíry se slovy, že jdu na příjem. V tu samou chvíli dávala papíry i ještě jedna mladá žena. Po chvilce jsem byla (i s mladou ženou) odkázána na příjmovou kancelář. Během mého pobytu uvnitř, zjistila naše milá bossinka všechny důležité údaje o novém človíčkovi - věk, typ operace, počet a věk dětí .....
. Takže jsem díky Jitulce ihned získala novou spřízněnou duši. Počkaly jsme i na dušičku a vyrazily vzhůru na lůžkové oddělení. Dostalo se nám příjemného přivítání a ubytování na pokoji 500. Vybalila jsem si všechny důležité i nedůležité věci a zaujala pozici vzorného pacienta 
. Za nedlouho za mnou přišel pan doktor Hain a požádal mě o interview 
. Znovu mi vše zopakoval, zkontroloval výsledky vyšetření a zjistil, že po mě pan doktor Hrubý nechtěl spirometrii ( jsem astmatik) a kupodivu ani gastro 
. No prý se spolu domluví a eventuálně potřebné vyšetření dodělají. Pak nastal čas oběda, ale pro nás nováčky byl jen ten čas. K obědu jsme dostaly vzduch maštěný větrem. Odpoledne se náhle zjevila vedle mého lůžka sestřička v elegantních latexových rukavicích se slovy, že mám jít s ní . Ano typujete správně - klistýr byl zde. Doporučení, že 5 - 10 minut vydržet nebyl pro mě problém. Po úctyhodných 40 minutách jsem si konečně i došla. Jen jsem se vrátila z vyprazdňovací výpravy už byla sestra znovu a že prý ještě jeden. Odvětila jsem, že jsem to zrovna ze sebe dostala. Nepomohlo to, následoval další. Mohu vám říci, že tobogán byl v tu chvíli pomalá klouzačka pro mimina. Takový to byl fofr. No a pak už jen proběhla kontrola oholení. Odpoledne se za mnou zastavil ještě pan doktor, aby mi zdělil, že ráno mě čeká spiro a gastro . Ve 21. hodin se ve dveřích objevil náš milovaný pan doktor Hrubý. Přišel se přesvědčit, že jsme ještě zde a jsme rozhodnuté podstoupi vybraný typ operace. Nejprve se nás zeptal kolik jsme sundaly kg. Na mojí odpověď, že nic, se ozvalo dlouhé COOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO??????? Co jsem řekl? Tak jsem odvětila, že mě nic neříkal 
. Tak se uklidnil a pokračoval v přednesu o scénáři následujících dnů. Pak se s úsměvem rozloučil a odešel sloužit . Jak sloužit, říkala jsem si, vždyť nás má zítra operovat. Naštěstí přišla sestřička a podala mi jakousi tabletku po které jsem byla odeslána do jiné dimenze.Den 2., 27.3., úterý: Ráno jen jsem se vzbudila začalo mi v hlavě bubnovat GASTRO, GASTRO. Tlak toho rána dosahoval výšin Gerlachovského štítu. Již s kanylou jsem byla odeslána na spirometrii, kde vše proběhlo v naprostém pořádku. Vrátila jsem se na pokoj a stále to ve mě pracovalo GASTRO, GASTRO. Kontrolní měření tlaku ukázalo, že mířím z Gerlachu asi na nějakou 8 tisícovku. Byla jsem uklidněna, že jistě dostanu něco na lepší náladu a gastro proběhne ani o tom nebudu vědět. V 9 hodin mě chudák Rendy měla odvézt na toto vyšetření. Také se mě snažila rozptýlit. Díky za to. Zakotvila mě v čekárně a odešla. Po chvilce mě vtáhla sestřička do útrob obávané místnosti, kde již s úsměvem na tváři čekal pan doktor Hrubý. Pokynul mi, abych se položila na lehátko. Jak položit, vždyť jsem při vědomí, blesko mi hlavou. V tom jsem zaslechla jak se sestřička ptá, zda bude umrtvovat. Odpověď mě přišpendlila k léhátku. NIKOLIV, paní jde za nedlouho na sál. Z milého Hrubáčka se v tu chvíli začal stávat pan Netvor. Snažila jsem se mu vysvětlit, že to asi nedám. Odpovědí mi bylo, že pokud ne, tak se zbalím a jedu domů
. Pokusila jsem se vysvětlit, že já bych moc ráda, ale můj dávící reflex je jaksi proti těmto metodám. No a pak už to šlo ráz na ráz. Pravda přežila jsem, ale mám pocit, že pár lidí z čekárny odešlo. Pak mě Rendy opět odvezla na pokoj. Tam jsem zjistila, že jsme se rozrostly o další lidičky na bariatrii - obě tubu. Pak už jsem jen čekala, až si zavolají ze sálu. Těsně před podáním náladovky jsem musela, vzhledem k mým dnům, dát nový tampon. Byla jsem sestřičkou ujištěna, že vše mám zapsáno a na ARU o tom budou sestřičky informovány. Za dvě minuty 12 jsem odjížděla na sál. V tu chvíli se mi začalo honit hlavou jestli dělám dobře, jestli jsem se rozhodla správně, jestli to fakt chci. Na sále na mě již čekal pan doktor Netvor a házel na mě očkem. Chtěla jsem mu něco říct, ale nějak jsem to nestihla. Kamsi jsem se propadla. Vzbudila jsem se za tmy na ARU. Bylo mi skvěle, dokonce jsem si sahala na břicho, zda mě skutečně operoval. Nahmatala jsem obvazy a dren, tak jsem se uklidnila. Opět jsem usnula. Probudila jsem se s nepříjemným pocitem na zvracení. Hned mi sestřička píchla injekce a za pár minut mi bylo dobře. Chtělo se mi každou chvilku čůrat, ale moc mi to nešlo. Kolem půlnoci mi sestřička navrhla, že vzhledem k tomu, že mi to nejde, tak mě vycévkuje, abych nedostala bolesti břicha. Byla to ohromná úleva. Péče byla opravdu úžasná. Opravdu o mých dnech věděly a postaraly se naprosto o vše. Nevydržela jsem ležet na zádech a tak jsem chvilku ležela na jednom a chvilku na druhém boku, což bylo komplikované, protože kabely, na které jsem byla napojená dost protestovaly. Sestřička si ze mě dělala legraci, že se jim tam na kabelech uškrtím. Noc utekla ani nevím jak.Den 3., 28.3., středa: Ráno začalo hygienou. Za vydatné pomoci chudáka sestřičky jsem došla na wc a pak do vedlejšího pokoje (neboť jsem sdílela jeden pokoj s mužem), abych se umyla. Díky za židli, která byla mezi umyvadlem a skříňkou. Konečně jsem dostala z pusy ten hnusný zápach. Byla to úleva. Jen ta sestřička nějak dlouho nešla. Seděla jsem na židli a v duchu přivolávala sestřičku. Měla jsem jedinou touhu, dostat se do postele. Konečně jsem byla zpět. Uf, aspoň si schrupnu. Omyl. Netrvalo dlouho a sestřička mi píchla něco proti bolesti a zvracení a jelo se na RTG. Dostala jsem tam jakousi čirou tekutinu, kterou jsem měla vypít. Díky za injekci proti zvracení, byl to hnus. Moje vrtké nohy mě sotva držely ve stoji, ale naštěstí vše proběhlo rychle a byla jsem s kladným hodnocením odvezena zpět do postele. Pak už následoval převoz na chirurgii. Víc si z tohoto dne nepamatuji. Jen vím, že vše pro mě bylo nepřekonatelné. Napsat SMS byl v ten den pro mě nadlický výkon. Pořád jsem spala.
Den 4. 29.3., čtvrtek: Ráno jsem vyskočila z postele jako jelen. Takový příliv energie jsem nečekala. Po převazu jsem si ke snídani dopřála dva či tři doušky jogurtového mléka a bylo mi báječně. K obědu jsem dostala vývar. Odpoledne jsem se domohla vyndání kanyly. Trochu mě začala bolet ruka. Odpoledne mě navštívila naše milovaná Jitulína. Zvedla mi náladu a ukrátila čas. Díky. Když viděla mojí lehce narůžovělou ruku, ihned mi zajistila u sestřičky led
. Je to prostě ANDĚL.Ukázala jsem večer sestřičce ruku a ta mi na to dala mastičku a zavázala . K večeři byl Nutridrink. Ten mi tedy zavařil. Tlačil mě celou noc v žaludku, nebo v tom co po něm zůstalo. Večer jsme koukly na televizi a já sice usnula, ale jelikož některá z mých spolubydlících měla pocit, že musí vykácet celý deštný prales a tlačila mě večeře, tak jsem toho moc nenaspala.Den 5., 30.3., pátek: Ráno na vizitě jsem ukázala ruku a opět mi byla naordinována mastička a zavázání. Doporučení mít ruku ve zvýšené poloze. K snídani opět jogurtové mléko. Ráno kolem 7.30 nás navštívil pan doktor Hrubý ( již zase přeměněn z pana Netvora), neboť vstoupil se slovy : " Tak co vy moje křehulky, jak je?" To mě pobavilo, nazývat křehulkami metráky, neuvěřitelné. Informoval nás, že budeme mít s ním sezení. V půl deváté pro nás přišla sestřička, že si nás pan doktor žádá do kulturní místnosti. Opět nás se svým šarmem informoval o následujících dnech a týdnech. Poskytl nám všemožné informace o stravonání, režimu a odpověděl na všechny naše otázky. Ptal se nás jak se cítíme a kdy myslíme, že domů. Já jsem se domluvila na sobotu. Den se pomalu vlekl. Po obědě, vývar, jsem si připadala, že mi někdo ukradl baterky. Byla jsem příšerně unavená. Pomalu celé odpoledne jsem prospala. K večeři byl opět Nutridrink, ale nechtěla jsem riskovat, tak jsem dorazila mléko od rána a bylo mi bezva. Usnula jsem ani nevím jak a vzbudila se až ráno.
Den 6., 31.3., sobota: Ráno honem umýt. Vizita přišla až kolem 8.hodiny. Sloužícímu panu doktorovi se příliš nezamlouvalo moje propuštění kvůli zánětu v ruce. Ujistila jsem ho, že v Praze máme též pohotovosti, nemocnice a v týdnu ambulantní lékaře. Dal si tedy říci. Na chodbě jsem pak potkala pana Jemného, pro změnu sloužil rychlou. Ten mě již z dálky zdravil a ptal se jak mi je a zda už se chystám domů. Zdůraznil mi, abych ruku nepodcenila a pokud to do pondělka nebude dobré, tak zajít na místní chirurgii či k obvodnímu. Rozloučili jsem se a prý už se na mě za měsíc těší. V 9.30 jsem opustila nemocnici a vyrazila autem k domovu. Domů jsem přijela naprosto unavená. Prospala jsem několik hodin.
Tak to je můj příběh. Pokud jsem na něco zapomněla, ptejte se, odpovím. Pokud jsem byla příliš podrobná omlouvám se.
