Můj pobyt v nemocnici
Úterý, 5. 2. 2013, Den nástupu do nemocnicePo příjmu v kanceláři nemocnice se ubytovávám na chir.odd.C břeclavské nemocnice, konkrétně na nadstandard.pokoji č.8. Škoda, že stále přetrvává zákaz návštěv, rodina se pomalu loučí a odchází domů. Sestřička se mnou na pokoji sepisuje příjem, podepisuji potřebné souhlasy a pak si vybaluji, do toho přichází sestřička, že musím znovu podstoupit celé předoperační vyš., odebírají mi krev a moč a odcházím na anesteziolog.a interní vyšetření. Vůbec mi to nevadí, ba naopak beru to jako zpestření. Jsem výjimka, 2 předešlé termíny OP byly odloženy na později, proto jsou některá vyš.zastaralá. Vše je v pořádku a konečně se na pokoji dovybaluji a převleču a mailuju a chatuju s přáteli a dozvídám se, že zítra půjdu na řadu jako první, tedy kolem 7.30hod.na sál, hned to píšu všem, co na mě myslí, aby mi drželi pěsti,vše mi rychle ubíhá a je večer, pouštím si TV a VIP Prostřeno, vaří Iva Janžurová a ve 22hod.polykám prášek na spaní a spím až do rána.
Středa, 6. 2. 2013, Den operaceV 5hod.ráno mě budí sestřička, napichuje mi kanylu a nese mi apartní stahovací punčošky, cítím se fit a ještě se to zlepší po spršce, pak si chystám věci sebou na JIP, abych na něco nezapomněla, natahuji si punčošky a jde to ráz na ráz, ani si nevybavuju, zda jsem byla přítomna vizitě v 7hod., sestřička mi nese dva malé prášky, prý to mám polknout s malým množstvím vody, ulehám a prý už pro mne přivolali taxík, pan taxíkář je celkem sličný jinoch, proto zapomínám všechny věci na JIP na pokoji a už jedu o patro výš, vykládáme si o porodnickém oddělení nemocnice, které je v budově a prvním miminku roku 2013 v ČR, že se narodilo právě zde a blik, blik, chrchrchrchr, chrchrchrchr a najednou v dáli slyším:,,....už máte po tom....,,a otevírám oči,jsem na odd.JIP a na velkých hodinách je 10.15hod., vůbec nic si nepamatuju z OP, z předsálí, převlíkání, vše jsem zaspala. Nic mne nebolí, není mi špatně na zvracení, chce se mi jen spát, pořád se mi zavírají oči, snad jen mě bolí páteř, ale různě se mírně natáčím a bolest ulevuje. Spím, chodí vizity a ostat.zaměstnanci oddělení se podívat do pokoje,kde ležím. Je dnes otevřený první den, je menší a výhodou je, že jsem zde celý pobyt, 24hod.sama, není tu ještě TV, kterou bych večer využila, ale opravdu velmi milý personál mě zabaví, všechny ty návštěvy, vždy když vidí, že jsem vzhůru, vykládají si se mnou. V 15.30hod.poprvé vstávám a jdu přes půl chodby se sestřičkou na WC, do 21hod.jdeme takto ještě 2x, pokaždé mě nechá po příchodu chvíli sedět na posteli, to vítám velmi jako změnu polohy, dostávám odpoledne poprvé napít a od první návštěvy WC až do poslední jsem nejčilejší, vykládám si se sestřičkami, nic mě nebolí, klidně bych zvládla koukat na TV, kolem 22hod.na mě padne únava, usínám a spím až do rána.
Čtvrtek, 7. 2. 2013, Den po operaciV 5 hod.mě budí sestřička, jdeme společně na WC, čistím si zuby a oplachuji obličej a hned po příchodu na pokoj mi donesli kyblík s příjemně teplou a mydlinkovou vodou, jsem jako znovuzrozená, dostávám čistou košilku a nejraději bych odešla na chir.odděl., ale dozvídám se, že ještě musejí přijít dvě vizity a mně hlavně dokapat asi 3 různé infuze, znovu ulehám a znovu pospávám, vizity, převaz, vše dokapáno a konečně mohu po 24hod.opustit JIP, moc se těším na svobodu pohybu a ihned po příjezdu toho využívám, ale vzápětí přichází sestřička a dává mi zavodňovací infuzi, ale na mobilní stojan, mohu se s ní svobodně pohybovat, ale stejně ulehám, protože zjišťuji, že ještě nejsem dospaná a zavírají se mi oči, tento den ještě moc spím, nic jiného mě nebaví, není mi špatně, ani mě nic nebolí, ale TV mě nebaví, počítač mě nebaví, tak s malými přestávkami spím až téměř do 20hod., ten den jsem již dostala oběd a večeři a hodně malých jablečných džusíků, mám co nejvíce pít, ale moc mi to nejde, naštěstí mě stále zavodňují uměle, odpoledne také přichází dietní sestra, ale nejsem schopna ji moc dlouho poslouchat a ptát se, proto mě mrzí, že nepřišla o den později, od 20hod. se dívám na TV, ale moc mne to neuspokojuje, říkám si raději po prospaném dni o prášek na spaní a od 22hod.spím s malými přestávkami až do rána.
Pátek, 8. 2. 2013, Druhý den po operaciV 5 hod.ráno se cítím zcela fit, konečně dospaná, zavazí mi jen dvě kabelky, neboli drény, které mi den předtím nestačily sestřičky vytáhnout, ale to ihned po vizitě napravuje sám pan doktor a protože se ptám, říká, že budu moci druhý den domů, jdu se zvesela vysprchovat, už jen kanylu, kdyby mi vytáhli, říkám si a v tom přijde sestřička, že mi znovu dají 1l zavodňovací infuse na mobilní stojan, vůbec mi to nevadí, protože po snídani chatuji s přáteli i s infusí, už mě to opět baví, pouštím si TV, polehávám, ale už neusnu a vše ubíhá tak nějak rychleji, jako den příjmu, protože mi je fajn, telefonuji, píšu SMS a je večer, dostávám instruktáž, jak si aplikovat do břicha injekce na ředění krve, jednu si před sestřičkou píchám, pouštím TV a seriál Vyprávěj, pak Všechnopárty a polykám prášek na spaní a spím krásně až do rána.
Sobota, 9. 2. 2013, Den propuštění a třetí den po operaciJe mi fajn, snídám ředěný jogurt s banán.příchutí, proběhne hygiena a jdu na převaz den předtím vytažených drénů a při vizitě se dozvídám, že budeme muset počkat na operujícího pana doktora, který mě propustí domů, vyndávají mi kanylu, říkám si, že už určitě půjdu domů:-)a konečně je tu pan doktor, přichází s úsměvem a s propouštěcí zprávou v rukou, děkuji mu a odchází a vzápětí někdo velmi nesměle klepe na mé dveře, pomalu se otevírají a ano, je to moje holčička, klekám si, drény už mám vytažené, tak nehrozí přišlápnutí a objímám co nejpevněji moji holčičku, pobyt v nemocnici končí a jedu domů.
Nyní jsem 8dní po operaci, cítím každým dnem zlepšení, víc toho vypiju, orientuju se lépe co a kolik a kdy ,,jíst,,stále se těším na nový den, za necelý týden už budu baštit kašovitou stravu a za necelé 3 týdny budu moci jíst pomalu vše, zkrátka každý den dělám malý krůček někam dál, posunuji se ke svému vysněnému cíli.
Chtěla bych bariatrickou operaci doporučit každému nerozhodnému paceintu a tomu rozhodnutému popřát hodně štěstí, držím mu pěsti a ať jde určitě do toho a nemá obavy z vlastní OP - proto také tyto řádky vznikly.
A v neposlední řadě bych chtěla poděkovat tomuto fóru, lidem, co pravidelně přispívají svými zkušenostmi, bez vás všech bych to asi nezvládla, děkuji, že jste!!....
)
Přihlásit se
Registrovat
BandingKlub.cz
FAQ
Hledat
vylíčila jsi to málem jako lázně,jeden by se až těšil,jak si hlavně pospí a odpočine 
Na konci se mi až slzička vnucovala,nebýt dnes na gyndě tak myslím snad že jsem těhotná,jak jsem ze všeho hned naměkko a dojatá.To jsem taky bulela i u krtečka.Asi hormony pracují společně s nervama 
