Ráno 26.2.13 v 7:30 už jsem seděla v čekárně na příjem a celá nervozní čekala až na mě přijde řada. Výhodou SurGalu je právě to, že nastupujete až v den operace, takže žádné zbytečné nervy a pak už je to rychlovka.
Pokyny zněli od půlnoci nic nejíst ani nepít...Nejedla jsem pro jistotu už od 18 hodiny- co kdyby náhodou ?! známe to..Bylo mi z nepití pěkně zle, hlava se mi motala jak z nervozity tak i z nepití, těšila jsem se že už to budu mít brzo za sebou.
Asi za 20 minut na mě přišla řada, doktor na příjmu mě zkontroloval, zeptal se jak se cítím, změřili mi tlak, dostala jsem náramek se svým jménem, oddělením a krevní skupinou. Konečně to bylo na dobré cestě...
Po příjmutí mě čekalo další sezení v čekárně a čekání až mi připraví pokoj, mezitím jsem zaplatila poplatek za hospitalizaci který je od letoška vyšší o DPH takže jsem platila 3300 Kč za pobyt 300 Kč jako manipulační poplatek - vůbec těch peněz ani jako studentka nelituji
.
Po čekání zhruba 30 minut než mi vydesinfikují pokoj jsem se dočkala, přišla si pro mě sestřička úžasná a usměvavá v dobré náladě mě zavedla na pokoj. Tam mi vysvětlila jak se zachází s polohovatelnou postelí (tu bych chtěla i doma ! ), s televizí, ukázala mi kde je minibar- kterého je jedno naplnění v ceně což návštěvy jistě ocení- a užasnou koupelnu větší než máme my v paneláku.
Nechala mě chvíli zabydlet a přinesla mi stahovací punčochy a andílka. Na andílka jsem přišla hned, ale o mnoho horší to bylo s punčoškama to byl dost boj, podobně jako v pohádce o řepě tak tááhnou táááhnou ale vytáhnout nemůžou
nakonec se naštěstí povedlo a byla jsem připravená k operaci.
http://img1.rajce.idnes.cz/d0103/7/7851/7851759_d336abbb2b99c80fbd7550ab42dc9179/images/IMAG0037.jpg?ver=0 http://img1.rajce.idnes.cz/d0103/7/7851/7851759_d336abbb2b99c80fbd7550ab42dc9179/images/ivpo.jpg?ver=0Chvíli jsem odpočívala na posteli a přišel mě navštívit anesteziolog s tím jsem rozebrala rodinnou anamnézu, svoje neduhy a odešel.
Přišla sestřička s malilinkatou zelenou pilulkou a asi 50ml vody že to je vše co můžu vypít, vypila jsem jen to nejnutnější protože jsem měla strach. Ta malilinkatá pilule vůbec nebyla tak malinká jak se zdála, byla to totiž velká potvora, začali mi po ní utíkat myšlenky a všecky starosti se úplně rozplynuly. Mojí vláčnosti hned využila sestřička aby mi napíchla kanylu
http://img1.rajce.idnes.cz/d0103/7/7851/7851759_d336abbb2b99c80fbd7550ab42dc9179/images/IMAG0040.jpg?ver=0 , potom mi přinesla ještě jeden prášek, který jsem sotva stihla zapít a už si pro mě jeli s postelí.
Na postel jsem nebojácně hupla, i když vevnitř to ve mě dost vřelo, jedna půlka křičela uteč dokud můžeš a druhá hurááá už je to tady. Na sále jsem přeskočila na jejich stůl a už to začalo, hned mě začali přivazovat, zapásávat a nahýbat a já čím dál víc doufala že už mě brzo uspí a bude to za mnou. Brzy za mnou přišel doktor a že mi dá před operací trochu dýchnout vzdoušku aby mi bylo dobře ( já mu dám že vzdoušku !) žádnej vzdoušek to samozdřejmě nebyl protože jeho slova zněla " za chvíli vás us..." a blik.
Probudila jsem se na houpání se mnou a jak na mě někdo volá "slečno jak vám je" mumlám že to bolí a že se mi chce čůrat
dostává se mi odpovědi že mám vývod takže se mi čůrat nechce (ještě že jsem se před operací oholila ! ) zvracím asi na doktora a usínám znova.
Probouzím se v 18 něco na JIPce, hrozně to bolí, nějakej permoník mi sedí na hrudníku mumlám že mě to bolí, dostávám chladící sáček na hrudník (lebeda a úúúleva) kontroluje mě doktor, mumlám že mě to hrozně bolí, odpovídá že musím 30 minut počkat než zabere injekce co mi zrovna píchl do nohy, bliklo mi hlavou že jsem kráva že jsem na to šla že ta bolest je hrozná. Střídavě usínám a probouzím se....Injekce za chvíli konečně zabere a já volám příteli že žiju řeknu pár slov a musím to položit protože jsem ještě pořád hodně mimo. Omámená pošlu pár sms a spím.
V noci se pořád budím na pípání přístrojů a měření tlaku, občas mi někdo vymění pytlík s infuzí a pak zas spím, občas na mě jde zvracení..
Ráno mě příjde sestřička umýt od jodu který mám všude, smějeme se na tom že mě vzali natěračskou štětkou, vnímám že je venku tma. Přijde mě doktor zkontrolovat, řekne že je vše ok, operace se povedla a že pofrčím za chvíli na vlastní pokoj, ještě se za mnou zastaví rehabilitační sestřička která mi vysvětlí jak mám vstávat a cvičit nohy a pak frrr na pokoj.
Na pokoji mi hned vyndali vývod z močáku a já se cítím o dost líp bez tlačící hadice.
Celý den prospím.
Další den odpoledne už jsem dostala trochu vývaru což je velmi potěšující konečně něco tekutého ! sním 2 lžičky a mám dost.
Celý den spím a nebo chodím na wc, což je s drenem v břiše fakt dost nepříjemná procedura- pytlík pověsím na kalhotky a mám držák, modlím se ať nespadne protože se neohnu.
Pak už to nějak utíkalo že ani nevím, další den už jsem dostala přesnídávku a na oběd mi zkoušeli dát špenát, nedala jsem se a po lžičkách pomalu zlikvidovala za celý den asi 1/4 přesnídávky.
Další den mi dali krupičnou kaši i s kakaem, říkám si co je to v kuchyni za blázny a likviduju další přesnídávku od snídaně celý den. Večer mi vyndají dren hurááá a řeknou že další den už se můžu těšit domů
.
Okolo 11 dostávám propouštěcí zprávu, naposledy si užívám polohovací postel a nejmilejší sestřičky na světě a jdu domů.
p.s: Musím dodat ještě jednu velmi důležitou věc a to je, že mi velmi pomohla podpora všech lidí na foru co mi drželi palce a mysleli na mě
moc vám všem děkuji že jste mi pomohli udělat jeden oooobrovskej skok přes propast a teď už mě snad čeká jen zelenější a zelenější tráva na druhé straně.
Přihlásit se
Registrovat
BandingKlub.cz
FAQ
Hledat
jsem zvědavá kdy to začnu pozorovat i sama na sobě atd... 
