Honem jdu vše sepsat, dokud to mám v paměti
Plán byl následující - v pondělí 15.7. nástup do nemocnice a v úterý 16.7. opka plikace
1.den 15.7. pondělí:
Ráno mě manžel přivezl před osmou hodinou na chirurgický příjem, kde jm vypsala plno papírů a rozdala podpisů jak Lucie Bílá při autogramiádě. Poslali mě do anesteziologické ambulance, kde jm čekala skoro hodinu, než přijdu na řadu. Když mě anestezioložka přijala, řekla mi, co mě čeká a dala mi podepsat papír - poté se zeptala, na jakou operaci jdu a pak začala s řečmi, že jm asi úplně neschopná, když na to chci jít a že mám zhubnout svou vůlí
Nakonec mě pustila, ale řekla mi jasně - po plikaci mě dají na dospávací pokoj a JEDINĚ
v případě problému by mě ali na JIP. Pak jm šla na oddělení, kde mě dali na pokoj, v poledne jm dostala oběd (připadala jm si jak na poslední večeři Páně
) a večer mi před spaním pichli do břicha injekci na ředění krve.
2.den 16.7. úterý:
Ráno mi brali krev a napíchávali kanylu - poprvé se mi šťourali v žíle asi 5min, ale nešlo to, tak zkoušeli druhou ruku a naštěstí to po dalších 5min klaplo
Podle vizity i sester jm měla jít na operai po nějakém malém klukovi cca po 9hod. Dostala jm kapačky, v devět mi dali na nohy punčochy (u těch jm si říkala, že kdyby je měli v černé, ak si je asi odnesu domů, protože to byly první samodržící punčochy, co mi fakt držely
). Už jm začínala být nervózní a hlavně z toho, jak jm ležele sama na pokoji (jednu paní vezli do Ostravy a další propouštěli domů) a čekala, co kdy bude, tak jm si říkala, že jm blbec, když do něčeho takového chci jít, že mi to za to nestojí, že jak dlouho jm si ty kila nabírala a.. a.. a byla s nervama v řiti
V deset přišla sestra, aby mi píchla do zadku oblbovák, že po něm nemám vstávat a nahá jm musela ležet pod plachtou. Už jm si nachystala na mobil sms, ze jedu na sal, jenze furt nikdo nic a nervy začaly pracovat o to víc
Naštěstí přišla mladá studentka a na chvíli si ke mně sedla, aby si se mnou popovídala a rozptýlila mě, jinak nevím, co by mě napadlo a hlavně co by ze mně vypadlo, protože už mi začalo být špatně od žaludku
V 11.30 mě vzali konečně na předsálí - přelezla jm si na jejich černý úzky stoleček a jeli jsme na sál. Tam se mi z toho všeho chtěla hrozně smát, protože když jm nad sebou viděla tolik světel, připadalo mi to jak někdě v solárku
Celkem mladý instrumentář nebo kdo to na sále pomáhá, mi začal přivazovat stehna nějakým hrozně širokým suchým zipem k tomu stolku a pak mi roztáhl od sebe nohy
- to jm si říkala "Ježíš Marjááá, co to dělá", ale už mi dával ruku s kanylou na další odkládací místo a pak už přišla nějaká sestra nebo kdo a ptala se, jak se jmenuji, rok narození a na co jdu. Už jm slyšela jen, že mi píchnou něco do žíly a už se mi zavřely oči, jen vím, že se mi začalo hrozně těžko dýchat a už nic nevím..
Vzbudil jm se po 15hod, ale kde? Na JIP, takže jm začala mít hned srdce v krku, že s mi něco stalo, protože jak mi tvrdila anestezioložka, na JIP dávají jen v případě, že je problém.. Chvíli na to mi volal na sesternu manžel, tak mi přinesli telefon, já mu řekla, že jm v pořádku, telefon si odnesli a já se hned na to poprvé pozvracela
Průběžně jm dostávala do žíly nějaké věci od bolesti a proti zvracení, sem tam zvracela (tedy spíš mě to nutilo dávit), občas spala, čuměla do zdi, ale hlavně se mi špatně dýchalo - dokázala jm se nadechnout jen na čtvrt normálního nádechu, takže i dýchání mi dělalo problém a já mluvila jako po 10km běhu.. Zjistila jm, že mám dren na levé straně a na břiše plno náplastí, na které jm alergická, ale to jm ani jinak nečekala, protože co by mi místo náplasti mohli dát jiného
3.den 17.7. středa:
Vzbudila jm se po čtvrté hodině ráno a chvíli na to mě to zase začalo brát na zvracení, tak mi dala sestra něco do žíly a pak mi dala dvakrát loknout vody - bylo to, jako by se mi do břicha sypala kupa kamení. Když už jm byla vzhůru a nemohla usnout, začaly mě setřičky omývat vleže, takž jm si připadala jako mimimo. To mi připomíná - po každém zvracení mi dali do pusy vatu namočenou v něčem s mentolem, abych si "vypláchla" pusu a po tomhle mi tedy bylo vždycky blivno znovu
Vzali mi krev a špatné dýchání přetrvávalo. V 11hod mě převezli na normální pokoj na chirurgii. Tam už jm nezvracela, jen jednou mě to trochu bralo, ale nedokonalo
Ve 14hod jm si zašla sama na záchod se vyčůrat - s tím drénem to byla lahůdka, tuhle taštičku bych si fakt odpustila
Dostala jm další injekci do břicha na ředění krve a začala s pomalým pitím čaje, ale ještě jm dostávala infúze. Pořád jm si stěžovala na špatné dýchání a večer jm šla za doktorem, jestl by mi mohli vytáhnout drén, protože mě začala pálit levá plíce, kde jm drén měla. Nakonec za mnou chodili doktoři a ptali se, komu a kdy jm říkala, že mě bolí dýchání - říkám, že pořád a každému, tak už jim to asi přišlo divné. Ve 22hod mi donesli kontrastní látku na CT - měla jm vypít půl skleničky, po 10min co jm ji vypila už přijel sanitář a jeli jsme, ale přímo u CT jm musela vypít ještě další půlku skleničky. Z toho jm byla na nervy, protože já pila vždy max. pár lhtů a další třeba až za 5min a tam to do mě rvali během půl hodiny celou sklenku. Musím ale říct, že se mi to kupodivu pilo lépe než čaj - bylo to trochu jako obyčejná voda s trošinkou soli. Po CT mi vzali na pokoji krev, řekli mi, že mám zápal plic a do žíly jm dostala krom stříkačky od bolesti i dvoje antibiotika a infúzi.
4.den 18.7. čtvrtek:
Ráno mi na probuzení kolem páté vzali krev a do žíly dali dvoje antibiotika. Dýchání bylo pořád špatné a přidalo se k tomu neskutečné pálení v levém rameni nad lopatkou, jako by mi tam při každém nádechu vrazili rozžhavený pohrabáč. Při ranní vizitě jm jim to říkala a primář rozhodl, že mi vytáhnou drén (ten jm měla kvůli tomu, že mi při operaci škráblislezinu). To bylo snad to nejlepší, ale pěkně nepříjemné
Každopádně dýchání se zlepšilo a pálení pomalo ustupovalo. Nafouklo se mi břicho. Ráno jm dostala menstruaci, spolu se vším to bylo vážně príma
Pořád jm popíjela čaj a začala chodit a chodit. Na oběd jm dostala holý vývar a snědla jm čtvrtku - jedla bych i víc, v tu chvíli mě nic nebolelo, ale radši jm si řekla, že chvíli počkám a dobře jm udělala, protože mě pak ztěžkl žaludek a já už nemohla jíst nic. Odpoledne jm si zašla koupit do bufetu jogurtový nápoj a kakao z automatu - nápoje jm si dala tři loky a měla jm dost na celý den. Pak jm si pomalu upíjela kakao a bylo mi dobře. Sprchování mi nepovolili, tak jm si umyla vlasy a aspoň trochu si připdala jako člověk. Do žíly jm dostala dvoje antibiotika a do břicha injekci na ředění krve. Měla jm horečku a na tu jm dostala velkou tabletku, že jm, že se mi snad šprajcne v krku, ale šlo to.
5.den 19.7. pátek:
Ráno jm se po probuzení v pět šla konečně osprchovat, ááá ta lahoda
Dostala dvoje antibiotika do žíly a měla jít na kontrastní rentgen - myslela jm si, že to bude stejné jako CT.. ee
Dali mi sice jen půl skleničky na vypití, ale v životě jm nic horšího nepila a nepomohlo ani to, když mi řekli, že je to taky to nejdražší,co jm pila - hned bych to oželela
Usrkavála jm, ale měla jm to do sebe kopnout - půl sklenky?! Blázni, ale kopla jm třetinu, pak jm měla další, to už mi bylo hodně špatně a když mi řekli, že mám dopít zbytek, skoro jm to hodila doktorce na záda, ale spolkla jm to zpátky. Pak mě všelijak vozilo a natáčeli, až jm myslela, že jim tam všehno po.. ale dobré, jen ta pachuť mi zůstala po celý den
Na pokoji mi dali infúzi, kterou jm měla cca od 11hod až někdy do pěti a chvíli na to mi dali dvoje antibiotika do žily, takže jm byla skoro furt na posteli. Samozřejmostí byla injekce do břicha.
6.den 20.7. sobota:
Ráno jm se osprchovala, vzali mi krev (primář mi slíbil, že pokud budu mít lepší CRP, mohla bych jít domů, i když dr. Vaverka mě chtěl nechat až do pondělka v nemocnici) a při vizitě řekli, že je to lepší, takže večer pro mě mohl přijet manžel. Během dne jm se snažila zabavit, v poledne dostala vývar, ale jen při čichnutí k němu mě přešla chuť, tak jm si pomalu popíjela ředěný jogurtový nápoj. Rozjela se ma alergie na náplast a já si to začala hned mazat, stejně jako šití - to ještě i teď průběžně mažu na Hemagelem na střídačku s BepanthenemPlus. Odpoledne mi vytáhli kanylu a to byla pořádná úleva po pěti dnech. Večer dojel manžel, ale nachlazený, tak jm cestu domů odřídila sama a dalo se to.
Hned doma jm se po příchodu zvážila - váha ukázala 107,3kg
Přihlásit se
Registrovat
BandingKlub.cz
FAQ
Hledat
a jak si vše zvládla 
Mě se zase v pátek moje endokrinoložka se velice divila proč jsem nešla na bandáž,??? "Oni vám jako uřezali žaludek a to jste si nechala?? No to je hrozné - mi řekla paní doktorka..Jen jsem se už smála její neinformovanosti, když na endikrinologii se mimo jiné léčí i obezita 
