Tak jsem se konečně odhodala i já ke zveřejnění svých zážitků z nemocnice..
29.10.2014 nastupuji do Mostišť na TUBU... při příjmu se seznamuji s paní z autobusu. Sestra si nás obě bere do ambulance, vysvětluje nám že jdeme na stejnou operaci tak to vezme při jednom...
po sepsání papírů odcházíme na oddělení k dalšímu příjmu-jdu na řadu první. S radostí zjíštuji že má službu kamarádka mých rodičů uklidňuje mě, vysvětluje jak vše probíhá, doporučuje mi,si nekupovat kafe z automatu, prý mi raději uvaří její Po sepsání dalších papírů mě odvádí na pokoj, prý si můžu vybrat postel, za chvilku příjde další paní. Tak si pomalu vybaluji, rozletí se dveře a přichází známá tvář- paní z autobusu(shodou okolností i moje jmenovkyně)... zbytek dne šílená nuda, občas se ukázal nějaký doktor nebo sestra. Dozvídám se že jdu zítra na řadu první. Začínám mít strach... :-/ Chodím ven na kouřovou občas si příjde popovídat známá sestřička.. 30.10.2014 budíček o půl 5, klepu se jako ratlík, chce se mi utéct, dostávám oblbovák, bandážují mi nohy, píchají kanylu( na 8 pokus se konečně zadařilo) nemám žíly, kdyby to sestry věděli,prý by mě vzbudily o půl hodiny dřív. posledních 5 minut na pokoji mě spolubydlící uklidňuje a společně se těšíme až se další den sejdeme. odvážejí mě na sál. dostanu čepičku a zelený ubrus
na zabalení. mluví na mě anesteziolog, prý až se vzbudím budu o 40 dkg lehčí než mi nasadí masku, stihnu se ještě ujistit jestli mě opravu probudí.. Budím se na JIPu, nevím kolik je hodin, mám šílený tlaky v břiše, prosím si léky na bolest. Spím... budím se a slyším že nemají místo a že převezou slečnu po tubu na oddělení na dospávací pokoj. Modlím se abych to byla já..
strašně mě štval tlakoměr a kyslíková maska. Přichází sestra,nevidím- sháním se po brýlích. Musím vydržet do 10ti minut mě povezou. Na dospávák přijíždíme o půl 1, do večera jsem spala a pak půl noci čučela na hodiny.
Ráno mě převážejí na normální pokoj kde mě vítá paní po operaci křečových žil.Dostávám první skleničku čaje, měla bych ji vypít během dne. Poprvé si koukám na břicho, dělá se mi šoufl z drénu. raději ho přikryji peřinou a spím. někdy odpolene přivezli i kolegyni po tubu. dostávám infuze, snad každých 20 minut zvoním na sestřičky- musím na záchod. ( až mi to bylo trapné je pořád takhle honit.) Další den probíhal podobě, jen už jsem pohyblivější, zkouším jít kouřit- šlo to!!
Jsem spokojená, už se těším domů. Víkend se nehorázně vlekl, většinu dne jsem spala nebo koukala na TV. 3.11.2014 V pondělí nemůžu dospat, vstávám v 5 ráno, myji si vlasy, čekám na vizitu.. JDU DOMŮ!!
Doma jsem zbytek dne polehávala a užívala si syna, další den už musela mamka do práce takže opět plné nasazení maminky dvouletého dítěte. Poprvé jsem se vážila, měla jsem dole 6 kg... nyní jsem necelé 3 měsíce po operaci zatím jsem shodila 26 kg, mám ohromnou radost, okolí si pomalu všímá že hubnu.. Operace bylo to nejlepší rozhodnutí, jediné čeho lituji je, že jsem na ni nešla dřív...
, tak se to trochu vleče, ale jinak se moc těším.
