Ve čtvrtek 20.10.2011 příjem do nemocnice. Díky naší zlaté bossince jsem byla na pokoji snad za 10 minut

. Přivítání s Nedkou, pak návštěva celé bandy

.Následoval výslech internistkou, měření tlaku ( 170/110, pulz 130). Byla z toho zděšená, takže mi nasadila nějaké léky na tlak. Díky tomu jsem pak chodila snad 10x za hodinu na záchod. Odpoledne oholení a klistýr. No vzhledem k tomu, že jsem celu středu měla běhavku, tak ani nebylo co vyprazdňovat

.
Ráno v pátek 21.10. po probuzení šílená migréna až se mi dělalo špatně od žaludku. Přišla sestřička, že mi napíchne kanilu. Píchla jednou a nic, tak píchla podruhé a také nic. Zvolala tedy kolegyni, že je šikovnější. Kolegyně píchla jednou a nic, píchla podruhé a také nic. Zavolaly na pomoc sestřičku z ARA, ta měla štěstí, hned poprvé trefila mojí asi jedinou žílu v pravé ruce

.Poprosila jsem tedy sestřičku o něco na bolení hlavy, když půjdu na sál až po obědě. Přišla asi za půl hodiny s tím, že mi dá kapat infuzi na zavodnění. Přiběhla asi za 5 minut, že už mě chtějí na sál ( bylo 10.15). Takže zavázat nohy, nasadit anděla, píchnout oblbovačku a hurá na sál. Tam jsem ještě chvilinku ležela v předsálí, pak mě převezli na sál a já si přelezla na stůl. Anestezioložka se mě dotazovala jestli jsem vůbec něco s bandem zhubla, tak jsem se jí snažila nastínit, že jo, ale málo a po úrazu páteře jsem to nabrala zpět. Dostalo se mi kázání, že to přeci s bandáží nesouvisí. Nekomentovala jsem to. Pak už mě přivázali a já usnula. Probuzení nebylo zrovna příjemné neboť jsem se probudila ještě s intubací v krku. Když mi jí vytýhla začala jsem ještě na stole zvracet

. Pak mě přeložili na vozík a opět jsem zvracela, ale to si jen pamatuju jak zřízenec říkal: A zase blejeme. Pak mě uložili do postele a znova. Po příjezdu na JIP jsem se začala dávit, tak mi píchli něco proti zvracení. Pak už zase nic nevím. Když jsem se vzbudila zase jsem zvracela, ale hned mi zase píchli injekci a bylo dobře. Ve cca 13.30 jsem se už probudila na pokoji 500 u Nedky. Chrápala jsem s přestávkama celé odpoledne. Mám 4 řezy, 3 malé a jeden velký v místě portu. S tím byl prý největší problém. Tak teď už se těším na příští rok na tubu.
Tak toje moje nemocniční story.