Ahoj všem,
jsem moc ráda, že jsem tohle forum objevila. Pilně pročítám a vsakuju informace a nepřestávám obdivovat pohodu, která tady vládne. Opravdu musím složit poklonu vám všem, kteří se tady o to staráte, dáváte rady nováčkům a neúnavně zodpovídáte dotazy - držíte to na vysoké úrovni!
Už dva roky sbírám odvahu a díky vám ji snad skutečně seberu.

A už teď jsem díky tomuto foru a informacím přehodnotila jak nemocnici, na kterou jsem se chystala obrátit, tak druh operace.
Abych řekla něco o sobě - je mi 42 let, mám doma jednu holčičku a hodného manžela, který mě miluje se všemi těmi kily navíc. Kila navíc jsem měla snad odjakživa, ale změna byla od 7 let, kdy jsem byla na operaci se slepákem, do té doby jsem byla velmi hubené dítě. Něco se pak v mém organismu přetočilo a já plynule přibírala. U nás v rodině se kila navíc nikdy moc neřešila, hlavně že Jituška konečně papá... no a já papala. Babičky vařily, co jsem měla ráda a přestože jsem tenkrát dost sportovala, kila šla stejně nahoru.
V dospělosti, když jsem začala vařit sama, se to trochu upravilo, váha byla sice vyšší, ale stála. Ale pak přišla změna zaměstnání na totálně sedavé a bylo vymalováno. Kila šly nahoru a já spadla do kolotoče hubnutí a jojo efektu. A když mi před pár lety našli cukrovku (kterou máme v rodině dědičnou a já k ní pochopitelně nakročila dost brzo), byla to poslední kapka.
Teď už jsem rozhodnutá na tu operaci jít, i přes všechny překážky a širší rodinu, která bude rozhodně proti, až se to dozví. Manžel mě podporuje, jen se bojí, abych mu nezhubla moc.
Zbytku rodiny to hodlám zatajit do posledního možného momentu, zejména té z manželovy strany, kde se svými 60 kily i s postelí nikdy nepochopí, čím si prochází člověk s vysokým počtem nadbytečných kil.
A sem to píšu z části proto, abych už si to nerozmyslela, když jsem se tu veřejně rozhodla to absolvovat.

Když jsem objevila tohle forum - je to jako bych ve škole nastudovala teorii a pak přišla na pracoviště, kde jsou ostřílení mazáci z praxe.

Tiše čtu, šoupu nohama a sbírám vaše praktické rady. Moc díky za ně.
Jitka