Ahoj ve spolek chuligáni
Musím si k V8m postěžovat, pač nevím co se se mnou děje, ale není to ono. .
pro neznalé v roce 2010 váha 182 kg
následně redukce na 152 kg, poté se to zastavilo
tudíž v květnu 2011 jsem podstoupil v OB klinice plikaci
Jaké pak překvapení, že se s plikací hublo senzačně, ke kenci roku 11 jsem byl na zhruba 120 kg a do jara 2012 někde kolem 115
njn ani mě se nevyhnulo postupné rozplétání plikace a s tím spojen jojo efekt..
v listopadu 2012 jsem byl na konzultaci v Jablonci, byl mi navrhnutý bypass ... já na to kývl a dostal termín operace hned v lednu 2013, jenže
tehdy jsem šel za šéfovou v práci a na rovinu řekl, že půjdu na operaci tohoto druhu, že jednu mám nepovedenou již za sebou a bla bla bla... no a to byl kámen úrazu, ona mi to začala veheměntně rozmlouvat, že proč si chci zkrátit život a takové věci a zvyklala mě, já tehdy tu operaci zrušil s tím, že se s tím pokusim nějak bojovat..
dnes na to nahlížím jako na fatální krok, který jsem udělal.. od té doby se mi samozřejmě nepovedlo nic ze sebou dělat a ve výru velmi hektické práce a ještě horšímu chování šéfové všeobecně jsem neměl kapacitu s tím cokoliv dělat a postupně přibíral. dělalo to zhruba 10-15 kg ročně. Od loňského léta se mi váha ukotvila na přibližně 172 kg. Hrůza při výšce 176cm
ale hlavní je že zatím neatakuji 200 uff
.
CElý ty roky to ve mě vře, hrozně chci ze sebou něco dělat a vůbec nic nedělám
více jak dva roky navštěvuji každý týden psychoterapii, původně hlavně kvůli problémům v práci, ale nakonec jsou nějaké problémy i v rodině, nic závažnýho, ale co řeším v podstatě od začátku je váha, že nechci být tak prostorově výrazný, vyčnívat nejsem s tím spokojen, nejsem ochoten akceptovat své tělo, mám zdravotní problémy spojené s intezivním pálením žáhy (2x denně 40mg, sikomfort trávení často spojen s bolestmi břicha, 3x do měsíce nadměrný krkání a s tím spojený smrad jako zkažený vejce)... OB klinika to před časem přestala řešit, pouze předepsat léky a toť vše... ok říkám si když jsem jim někývl na replikaci tak pro ně nejsem žádané zboží a tak to beru..
Nevím jak dlouho, ale řekl bych, že od operace trpím zvláštní únavou, která se postupem času stává více a více nesnesitelná. Do jistý míry za to bude moci dnes již bývalé zaměstnání kde jsem fungoval v podstatě nonstop, večery, víkendy pernamentné na telefonu (technik (dozor) při realizaci podlahových krytin a hlavní příčina bude v tom nabírání . Chodím jednou za rok za obvodní dr si postěžovat, že ta únava nemizí a naopak je čím dál tím měně snesitelná a. Vždy mi udělá odběry teď posledně i interní vyšetření a všechno je ok. K zamyšlení.. proto jsem se objednal na neurologii na Homolku a začal řešit spánkovou apnoe. Ta se na konec potvrdila jako středně těžká a dostal jsem asi před 14 dny přetlakový přístroj s nosní maskou a zkouším se s tím zžít, zatím je to boj a úleva nikde.. Loni v létě se to u Náv v práci vyhrotilo opět do extrému a to byla pro mě poslední rána, koncem srpna jsem se psychicky složil, byla středa ráno a já se vzbudil a brečel a brečel, nakonec jsem se v práci domluvil na pár dnech dovolené. Po 8 dnech jsme zkusil návrat a cítil, že to není ono, po 14 dnech v práci jsme navštívil psychiatrii probral tam můj stav a bylo mi řečeno že se jedná o syndrom yvhoření, a že bude neshcopnost trvat alespoň 12 týdnů a tak se i stalo. Byl jsem doma do konce roku na neschopence, k tomu bral PROZAC a věřil ve zlepšení, psychika se zvedla, to ano, ale ani 3 měsíce doma, bez pracovního zápřahu, ale s denním pohybem sed psem a po domácku realizovanou rekonstrukcí kuchyně se únava nezmenšila.
V listopadu jsem do práce poslal výpověď a byla mi podepsaná dohoda ke konci roku. k tomu datu jsem pak i ukončil neschopnost, protože jsme se bál zůstávat déle doma, aby se stav spíše nezhoršoval. od ledna jsem nastoupil do jiné firmy, konkurenční a zůstal jsem vlastně v oboru a v tom, v čem si myslím, že po 5 letech jsem kovaný. S nadějí, že by mi to mohlo nakopnout, ale ejhle nic.. je to více jak měsíc, zatím je tam pohoda, lidi normální, nikdo prozatím, nevytváří zbytečné dusno, napětí a stres a přesto i když stále spím 8-9 hodin, jsem neustále bez energie, unavenej, pernametně skleněné oči, zývání. Hrozně chci ze sebou něco dělat, ale něco mě svazuje. Prozac mi byl od ledna zvýšen na 2 denně a musím říct že bez výsledku.. Chtěl bych jen podotknout, že bych byl nerad, aby to někdo zaměňoval s leností, tam problém nespatřuji. CO se týká stravy je nepravidelná, pohyb přes den mírný hodně času na stavbách, takže alespoň člověk dost nachodí
J8 kudy chodím tam to zkouším řešit, ale nikdo mi nepřiveld na správnou cestu. Někdy si říkám, že jsem možná v tom roce 12 byl rozhodnut, že bez reoperace v Jablonci to nezvládnu a když mi to v práci rozmluvili, tak od tém doby jako by mi to vypadlo z rukou.. nevím, hodně o tom přemýšlím a napadají mě různé úvahy. Je fakt, že během mého marodění a následně začátek v nové práci mě napadalo, jestli ten život má vlastně smysl a jestli ho chci takto přežívat, že by bylo jednoduší kdyby to skončilo, ale nebojte, hned jak mě takové věci napadali, mluvil jsem o tom jak na psychoterapii tak psychiatrii a nějak se přes to přenesl..
Teď mi možná napadlo pojmenování toho stavu, jsme jak zablokovanej, něco mě nechce pustit k tomu, abych se toho, co mě v celém životě vnitřně trápí, tj. obezita, abych s ní hnul jako nespočetkrát před tím, kdy prostě jsem se kousl, upravil stravu přidal pohyb a byly to v podstatě zázraky na počkání viz naposledy v tom roce 12, kdy jsme shodil svojí vůlí 30 kg..
Jarko
1. výchozí váha 154, do roka jsem byl na 115 kg
2. bolestivý zánět žaludku 3 týdny po operaci, kdy jsme skončil na 7 dní na OB klinice hospitalizovaný bez jídla, na umělé výživě a ke konci týdne konečně antibiotika které pomohli od velkých bolestí
3. psychicky se člověk behěm hubnutí zvedal a bylo to fajn
4. omezení vidím hlavně v nedokonalosti operace, dokonce jsme o tom mluvil před 14 dny s jedním gastroenterologem a sám nazval plikaci jako slepou vývojovou větev, že viděl takové množství rozmotaných plikací, že to ani není možné.. narovinu mi řekl, že nebude trvat dlouho a upustí se od ní
5. nikdy, jsem rád, že jsem odolal a nekývl jim tehdy na repliakci, protože b to dopadlo úplně stejně, úplně stejně by na tebe nahlíželi jako na nespolupracujícího pacienta, který si za rozpad plikace může sám, a já na sobě vidím co jedna neúspěšná operace udělala psychicky ze mě.. proto tě rposím, promysli si to ještě jednou ať je to správná volba
, já byl tehdy z plikace nadčenej, novinka, která vypadala rozumně a vložil jsem do toho veškeré naděje jenže..
Já bych toho měl tolik, kolik co bych se chtěl vypsat a probrat s vámi, toto je takový nástřel, ale jak se říká, zoufalí lidé dělají zoufalé věci a já to potřebuji s někým dalším probrat a proto jsem se po letech přihlásil sem
Držte se mám vás rád
nyní 29 let
ještě jedna věc, nejsem přesvědčen o tom, že to chci řešit operací a proto se do žádné netlačím, jak se říká, nejdříve se musí začít v hlavě a tam je pořád chaos